Složení krmiva

Složení je jediná část obalu, kterou výrobce nemůže napsat libovolně. Evropská legislativa o krmivech předepisuje, že se suroviny uvádějí sestupně podle hmotnosti, takže první složky je v krmivu nejvíc. To je důvod, proč čteme etiketu a ne přední stranu pytle: obrázek šťavnatého steaku nemá pravidla, pořadí ve složení ano.

Háček je v tom, kdy se hmotnost měří. Počítá se před zpracováním, tedy před sušením a pečením. Surovina, jejíž většinu hmotnosti tvoří voda, se dostane vysoko v seznamu, přestože po vysušení jí zůstane mnohem méně, než by pořadí napovídalo. Surovina, která šla do výroby už suchá, se naopak umístí níž, než odpovídá jejímu podílu v hotových granulích.

Výrobce smí složky uvádět i ve skupinách — „maso a živočišné produkty“ místo „kuřecí maso“. Je to legální a pro čtenáře je to slepá ulička: skupinový název neříká, co v krmivu doopravdy je, a nedá se ověřit ani sledovat v čase.